Popis
Přednášky přednesené v roce 1986 na MFF UK. Husserlovo rané dílo je tu podáno jednak jako pokus vymanit se z polovzdělanosti jakožto nekonečného řetězce „odkazu k odkazu“ a jednak jako teorie objektivujících aktů, která je výrazem touhy po blízkosti k věcem nezastřeným teoriemi a odvozenými výklady. Tento obrat k „věcem samotným“ se odehrál jako kritika psychologismu a jako objev „ohledu“ zakládajícího idealitu.
